"Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat, než to, co už máme.
V tom spočívá romantika a idiotství lidského života."

8. dubna 2014 v 22:35 | Flavia |  O mé maličkosti
Obsáhlé pojednání na filosofickou otázku -kdo jsem- rozvedu radši někdy jindy. Myslím, že dnešnímu běžnému jedinci, který člověka posuzuje podle čísel (výška, šířka, hmotnost,výše gáže atd.) je nejpříjemnější systém tabulek a formulářů. Pojďme se tedy na mě podívat očima úředníka.

Jméno: Kristina. Příjmení neřeknu,není důležité. I když co je vlastně důležité, že?
Vyznání: římská katolička
Zájmy: mám ráda historii (nejbližší je mi období vlády Fantiška Josefa a Habsburků obecně), český jazyk (tomu bych se chtěla věnovat i v budoucnu) a latinu (ovšem radši mám samozřejmě antické reálie než gramatiku).
Vzdělání: Chodím na údajně prestižní gymnasium kdesi Čechách.
Poznávací znamení:
Mí přátelé (a nejen oni) tvrdí, že jsem velmi konservativní staromilec, sice tolerantní k dnešnímu uvolněnému světu, nicméně nemoderní, podle mnohých bývám prý rovněž značně upjatá a neumím se bavit podle dnešních měřítek (bohudíky mi to nijak nevadí).
Nejsem asi příliš empatická, ačkoli se o to snažím. Rady nedávám (a když, tak jsou dle mého názoru k ničemu), ale vždy vyslechnu problém a nešťastníka obejmu. Lidem trvá často dlouho než mi porozumí. Někdo mi neporozumí nikdy. Problém bude v tom, že já občas nerozumím sama sobě. Jsem součástí masy 7 miliard lidí (kteří mezi sebou neustále vedou žabomyší války) a přece mám svůj vlastní názor (který ovšem bývá proměnlivý). I když bych se nejraději někdy natřela šedou barvou a mlčky splynula s davem. Jsem prostě svá.
Nikdy jsem nechtěla být kluk (rozhodně nejsem feministka, jsem jen obyčejná holka). Mrzí mě přístup mého pohlaví, které vesměs tvrdí, že si jako malé hrálo s kluky, lezlo po stromech, pískalo na prsty a nosilo zaplátované kalhoty. Já jsem si hrála vždy s panenkami a tančívala omotaná záclonou s babiččinou umělou růží ruce.
Potrpím si na etiketu a dodržování společenských norem a konvencí. S tím souvisí i moje problémy říkat lidem krutou pravdu do očí.
Mám zvlá zvláštní smysl pro humor a hodně si v něm notuji se svým tatínkem (on je báječný člověk, ale o něm někdy příště). Hodně se mi líbí laskavý humor třeba pana Marka Ebena- on je můj vzor, tak jako papá.
Ráda používám archaismy, historismy a neologismy. Luštím křížovky a čtu noviny(chci mít přehled o tom, co se dějě). A poslouchám u toho klasickou hudbu. Chutná mi italská a mexická kuchyně a sama ráda vařím a peču.

Hraji . Vlastně se teprvě učím se (si) hrát. Trochu pozdě, když už celých svých patnáct let hraji premiéru (která je zároveň i derniérou). Život je jedno velké divadlo. Lidé jsou jen herci- někteří více, jiní méně talentovaní. Je jen na nás, zda bude náš život komedie či tragédie, ovšem k obojímu je potřeba umění improvizace . Osud totiž někdy zasáhne jako deus ex machina.

Zdaleka to není všechno. Vůbec jsem vám neřekla, že ráda píšu dopisy,chtěla bych žít v Bavorsku a především bych byla ráda člověkem, který je moudrý, sečtělý, vážený a hlavně se za svůj život nemusí stydět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

"Aby člověk mohl žít čestně, musí se rvát, bít se, mýlit se, začínat a opět začínat, prohrávat a věčně zápasit. Tomu říkám charakter."