"Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat, než to, co už máme.
V tom spočívá romantika a idiotství lidského života."

Pohádka...?

3. prosince 2014 v 20:37 | Flavia |  Píšu
O Elišce a králi
Z sedmero horami a devatero řekami spravedlivě vládl král malému království. Žel, Filip byl příliš mladý, když zemřel jeho otec a teprve se učil kralovat. Rád jezdil po své zemi a mluvil s poddanými o jejich starostech. Jednoho dne zavítal i do chatrče chudého rybáře Jana. Ten byl vdovcem a jedinou pýchou mu byla jeho dcera Eliška. Slynula svou krásou, dobrotou i moudrostí, a když vyprávěla své povídky, vždy všechny uchvátila. Jan se jí často vychloubal a nemlčel ani tentokrát. Filip byl již dlouhým putováním vyčerpán a tak navrhl rybáři, aby poslal pro Elišku, ať mu poví nějaký z příběhů. Pokud bude doopravdy tak dobrý, jak se proslýchá, bohatě ji odmění a vezme si ji za ženu. A on sám si při povídce alespoň odpočine. Dívka dorazila, pozorně si krále prohlédla, posadila se naproti němu a jala se vyprávět.
Jeden krajánek- jmenoval se Kuba- se už dlouho toulal světem, když jednoho večera došel před brány velikého města. Bytelná brána natřená načerno je uzavírala před zbytkem světa a věštila cosi tajemného. Kuba byl však statečný, a tak ji bez váhání otevřel a vešel do města. Panovalo zde tíživé ticho, lidé se na ulicích mlčky míjeli a nikdo krajánkovi neodpovídal na pozdrav. Až jedna vrásčitá stařena zašeptala: Ty jsi tu nový, viď? Víš, my máme zakázáno zdravit se a mluvit mezi sebou, bavit se a smát se, užívat si života. Náš pan radní nechal popravit každého, kdo tak učinil. Je zlý a krutý, všichni se ho bojí, je ale nikdo nemá odvahu se mu postavit. Mnozí zkoušeli tajně ho odpravit, ale pokaždé se o tom dozvěděl. Nenávidíme ho, on to ví a mstí se nám za to. Povídá se, takový nebyl odjakživa. Prý požádal svou vyvolenou o ruku, ale ona odmítla, proto si předsevzal, že se stane nejmocnějším mužem ve městě a ona si ho bude muset vzít. Ta žena ale zmizela, jako by se do země propadla. Radní přesto bláznivě věří, že když vytrvá, jednoho dne se mu vrátí. Uzavřel se před světem a stal se přísným a nespravedlivým vládcem, jenž vládne jen ze sobecké touhy po vlastním štěstí. Rád bych si s panem radním promluvil o jeho způsobu vlády, třeba vám pomůžu, řekl Kuba. Bereš na sebe těžký úkol hochu, ale já ti věřím. Dovedu tě před radnici, odpověděla mu bába. Nebylo snadné dostat se k nejvýše postavenému muži ve městě. Trvalo dlouho, než ho konečně ohlásili. Jakub pověděl radnímu, proč přišel, dočkal se však jen trpkého úsměvu. Je vidět, že jsi cizinec. Snažím se vládnout mírumilovně, ale copak to jde, když lidé porušují zákony, kradou, lžou a podvádějí? Jsem tu obklopen lidmi, co mě nenávidí, pomlouvají mne, závidí mi a snaží se mě zabít. A já jsem proti tomu bezmocný. Jako malý jsem byl chudší než většina z měšťanů. V mých osmi letech mi zemřel otec. Živil jsem matku, ale ta mi rok na to taky zemřela. Předsevzal jsem si, že se stanu dost bohatým na to, aby moje děti nemusely zakoušet bídu. Moje milá se rozhodla, že odejde pracovat na několik let do sousední země, kde se práce lépe platí a lidé jsou na sebe milí a nezávidí si každý žvanec jídla. Příští rok se má vrátit. Jsem rád, že odsud odešla. Trápila by se tu. Ti lidé jsou tu zlí. Ale já jím odpouštím. Vlastně je mi jich líto. Je jich tu ve městě mnoho rodiny jsou početné a přesto je každý se svým trápením sám. Spojuje jen zášť vůči mně. Ale třeba jednou pochopí, že láska je silnější než nenávist, že dobro vždy porazí zlo. V té chvíli budou zachráněni. Když radní dopověděl svůj příběh, krajánek dlouho mlčel. Pak se omluvil a odešel z města pryč. Teprve po letech se Jakub dozvěděl, že toho radního, ještě toho dne kdy ho navštívil, svrhli, mučili, zabili, jeho tělo předhodili psům a na trůn dosadili největšího zloděje lháře a výtržníka- jednoho z nich. O rok později pak celé město spálil požár, který nepřežil ani jediný obyvatel.
Když dívka povídku dovyprávěla, králi se očích leskly slzy. Eliška se usmála. Vy jste ten příběh pochopil, že vaše výsosti? Nezapomeňte tedy nikdy- zbraně nejsou dobrým prostředkem k dokazování síly. Pokud se budete někdy cítit bezbranný, vězte: i člověk, který se nemůže bránit, by měl zůstat slušnou a především lidskou bytostí. Pokud budeme nepřáteli pohrdat a nenávidět je, budeme stejní jako oni. Nejlepší odplatou za hříchy na nás spáchanými jsou slova odpuštění pro ony zločince. A když už jim nejsme schopni odpustit, měli bychom je alespoň litovat. Vždyť co jiného než soucit si zaslouží duše potápěná srdcem z kamene. A i když vám bude nejhůř, buďte milosrdný. Vždyť mocí bezmocných je láska.
Co myslíte, dostala Eliška svou odměnu? Napovím vám… Pohádky končí šťastně a tahle není výjimkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

"Aby člověk mohl žít čestně, musí se rvát, bít se, mýlit se, začínat a opět začínat, prohrávat a věčně zápasit. Tomu říkám charakter."