"Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat, než to, co už máme.
V tom spočívá romantika a idiotství lidského života."

Únor 2015

Angrešt

7. února 2015 v 22:00 | Flavia |  Myslím...
Angrešt

,,Nad spoustu pravd
je dražší nám
povznášející nás
klam''
A.S. Puškin

Tento Puškinův citát jakoby provázel lidstvo od počátků. Není však nijak snadné ho uchopit, neboť je pravda nás svou pravdivostí zraňuje.
Člověk v každé době touží po štěstí, a aby se mu ho dostalo, je schopen obětovat i vlastní rozum- tak, jako Nikola Ivanyč v Čechovově povídce. Touhou po této zlaté mušce jsme často natolik zaslepeni, že nevidíme, neslyšíme, jen se úporně do posledních sil držíme svého (často jen zdánlivého) štěstí, křehkého jako mýdlová bublina, které nás chrání před krutou realitou všedního dne.
Když bublina praskne, násilně probodnuta ostnem zla, je již pozdě volat o pomoc, neboť ostatní mají prsty v uších právě tak, jako jsme je měli předtím my. Ovšem dokud se nám nic zlého nepřihodí, zůstaneme pravděpodobně dál sobeckými arogantními jedinci, kteří se zbaběle před (nejen svými) problémy ukrývají ve své ulitě.
Ono zdání, lež, klam, který nám dává pocit bezpečí, bývá mnohem milosrdnější než většina pravd. Vždyť kdo z nás by si s radostí přiznal, že plody angreštu, který s již dávno stal součástí snu o sladké, spokojené budoucnosti, jsou nyní ve skutečnosti trpké a kyselé.
Někdy jsme však svědky takového kontrastu reality skutečné a fiktivní, že je nám pravda doslova vmetena do tváře- jak se stalo i Ivanu Ivanyčovy. Jenže vědomí toho, že utrpení existuje, že jiní lidé strádají a nikdo s tím nic nedělá, pak tíží jako mlýnský kámen. Bezmoc nad umírajícími dětmi (nejen) v Africe, hrozící válkou na Ukrajině či fanatické vraždění obyvatel Západu Islámským státem vyvolává až stud nad lidmi, kteří se domnívají, že se jich tyto hrůzy netýkají. Zprávu vyslechnou, mrtvé politují a jdou se znovu starat o své ,, štěstí''. Je přece pohodlnější uchlácholit se další z mnoha neškodných lží, než nechat zasáhnout pravdu do svého života.
A když někdo příliš hlasitě křičí pravdu? Když nás někdo obviňuje z nečinnosti? Na to přece máme odpověď. Vždyť se všechno zase samo urovná. Stačí přece počkat, ne?
Dovoluji si se domnívat (stejně jako Ivan Ivanyč), že nestačí. Utrpení je sice součástí bytí, to ale neznamená, že bychom si na něj měli zvykat. Myslím, že je třeba otevřít oči dokořán a čelit problémům, čelit pravdě -i když nám její světlo svítí do očí. Té pravdě, která by nám měla být dražší, než sebevíce povznášející klam.

"Aby člověk mohl žít čestně, musí se rvát, bít se, mýlit se, začínat a opět začínat, prohrávat a věčně zápasit. Tomu říkám charakter."