"Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat, než to, co už máme.
V tom spočívá romantika a idiotství lidského života."

Probuzení

1. března 2015 v 18:11 | Flavia |  Píšu
Je ráno, paprsky slunce prodírající se sametovými závěsy mě lechtají na obličeji a přejí mi dobré jitro. Vstanu, natáhnu si svůj hedvábný župan a jdu se nasnídat dolů do jídelny. Dnešek je výjimečný, tatínek Heinrich je totiž doma. Sedí s maminkou Margarete u stolu a pije kávu. Když slyší, že přicházím, odloží noviny a čeká na pusu od svojí malé Püppi, jak mi říká. Gertruda mi nalije čokoládu do porcelánového šálku a přisune mě ke stolu. Na výběr je spoustu dobrot, ale dnes volím jen lívance s jogurtem a lesním ovocem. Papá má dobrou náladu, ostatně jako vždycky. Ptá se mě, jak jsem se vyspala a co se mi zdálo. Mám ho moc ráda, je na mě tak hodný. Škoda, že doma je jen málokdy. Ale pokaždé když je pryč, tak mi volá a píše dlouhé dopisy. V nich mě žádá, abych byla poslušná a pilně se učila. O to však nemusí mít strach, snažím se být dobrou dcerou, abych jednou mohla být i ozdobou Říše, což je mé největší přání. Také si ho plním- po snídani bych se běžně převlékla do uniformy a šla na Hitlerjugend, pak se učila němčinu, po obědě by následovala hodina domácích prací…dnes mě však taťka bere na návštěvu Dachau, to je místo pro zlé lidi, kteří by jinak moc škodili Říši. Jsou tam zavření, abychom byli v bezpečí- tak mi to tatík vysvětlil. On je vůbec fajn, bere mě třeba mezi slavné lidi, jako je strejda Adolf nebo pan Goebbels. S mamkou švanda není. Je krásná, ale přísná. Ven skoro nechodí, i když Gmund je krásný a dřív jsme často chodili na procházky k Tegernsee. Ale od té doby co je válka se o mě mamá bojí, i když se nám nic nemůže stát, to říkal i papá. Musíme jen zničit naše nepřátele, kteří nás chtějí utlačovat, jako se to stalo v Polsku nebo v Čechách. Nejvíc zlí jsou prý Židé- jsou tak zlí, že jim zloba ohnula nos a začernila vlasy a oči, proto je snadno poznáme. Hodní lidé jako jsme my mají vlasy zlaté a oči modré jako nebe… Ach- už mě volá Gertruda, že si mám pospíšit, vůz čeká před vilou. Ještě zavázat vlasy stuhou a můžu jít. Čeká mě báječný den. Vaše Gudrun Himmler
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Berry Berry | Web | 5. března 2015 v 23:48 | Reagovat

Nevím proč mi to asociovalo film Chlapec v pruhovaném pyžamu nebo tak nějak, dívali jsme se na něj cestou do Osvětimi, o to těžší to vše bylo na strávení... Navíc jsme měli velmi dobrou průvodkyni.
Díky tvému textu se mi to vše vybavilo. Je hodně silný...

2 Flavia Flavia | 9. března 2015 v 17:19 | Reagovat

[1]: Ten film neznám, ale zkusím ho najít, ráda se na něj podívám :-) . Tahle povídka je do soutěže Lidice pro 21.století, jenže téma bylo "Kdybych se probudil do války", tudíž jsem se vyhnula záměrům zadavatelů obloukem...ale přišlo mi škoda strčit ho do šuplíku. Jestli je silný,to nevím. Ale ráda se dívám na věci z druhé strany a říkám si co by bylo, kdyby...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

"Aby člověk mohl žít čestně, musí se rvát, bít se, mýlit se, začínat a opět začínat, prohrávat a věčně zápasit. Tomu říkám charakter."