"Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat, než to, co už máme.
V tom spočívá romantika a idiotství lidského života."

Na téma od Avis

20. května 2015 v 23:17 | Flavia |  Myslím...
Jako by to slovobylo záporně nabito. Sotva ho zaslechneš, ucukneš a podvědomě ho v hlavě zařadíš do šuplíčku s ubohostí, malostí, nicotností a bezvýznamností… Tenhle rozpálený uhlík připomínající, že máš svou Achillovu patu, ta neustále blikající červená kontrolka oznamující všem tvým nepřátelům zranitelnost svého pána…. Stydíš se za ni, a přece se jí nemůžeš zbavit. Je v tobě vpálená jako důkaz člověčenství.
Přiznej si to- bojíš se jí. Když tě svléká a činí tě zranitelnějším jakékoli jiné živé bytosti. Vyhodí tě uprostřed klidné noci nemilosrdně za dveře tvého bunkru, který jsi s velkou hrdostí nazval ,,Má pověst, věhlas a postavení'', a místo aby za tebou aspoň tiše přivřela dveře, třískne s nimi vší silou a nechá tě stát v noční košili na osvětleném prahu na očích všech kolemjdoucích. Umí být krutá. A nepředvídatelná.
Stejně ji máš rád. Někde v hloubi duše jsi za ni vděčný. Víš, že díky občasným vyhazovům na mráz se posouváš dál. Když si uvědomíš, jak moc je pro tebe důležitá, pochopíš jí a přiznáš si, co všechno díky ní máš, můžeš se o ní i opřít. Zní ti to divně? Pomocnou rukou by ti mělo být něco, co považuješ za svůj nedostatek? A přece se ze všech možných knížek dozvíš, že pokud ji přijmeš, co víc, postavíš ji na svou úroveň a naučíš se s ní žít, budeš šťastnější.
Ale pozor, svou průvodkyni životem si musíš umět vybrat správně. Pokud právě myslíš na okusování nehtů, ohryzávání tužky či podupávání nohou, obávám se, že tyhle zlozvky ti klid spokojenosti nedarují. Popravdě, ta, o níž se bavíme, s nimi nemá téměř nic společného. Zvolit si takovou, které se nelze vysmívat, není lehký úkol. Ostatně své o těžkosti volby ví i paní E. Darcyová a její manžel, tak se s nimi o ní můžeš příležitostně poradit. Ostatně, kdyby Elizabetha díky svému manželovi neprozřela, nejspíš by žila ve svých předsudcích šťastně až do smrti. Čímž se dostávám k dalšímu varování, které ti chci věnovat. Jakmile si jednou zvolíš berličku, věř mi, že ti hned tak pomáhat nepřestane. Za chvíli bez ní neuděláš ani krok. A upustit jí? Pokud sis vybral špatně, pak to zkus co nejdřív. Jde to s plynoucím časem čím dál tím hůře, jako by kořenila do tebe samého.
Na druhou stranu, s dobrou životní družkou to budeš mít snazší (vždyť ve dvou se to lépe táhne, to ví každý). Zvolíš-li si kupříkladu lásku, ať už k jedné konkrétní osobě, k Bohu či k celému světu, věz, že i kdyby ses spálil, bude tě to bolet méně. Ona ti totiž rány pofouká a pomůže znovu vstát.


Správná slabost je totiž zárověń i tvou silou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

"Aby člověk mohl žít čestně, musí se rvát, bít se, mýlit se, začínat a opět začínat, prohrávat a věčně zápasit. Tomu říkám charakter."