"Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat, než to, co už máme.
V tom spočívá romantika a idiotství lidského života."

Deník, den II. a III.

13. srpna 2015 v 13:01 | Flavia
Den 2. Mezopotámie
Dopad byl tvrdý. Sedím, držím si bouli na hlavě a pomalu otvírám oči. Zázrak! Nejsem v jámě na mamuta, ale na střeše jakési stupňovité budovy, nejspíš chrámu zvaného zikkurat. Slunce teprve vychází, ale už je tu pořádné horko. Otírám si pot z čela a plazím se k okraji střechy. Ten pohled do krajiny není příliš zajímavý- kolem je všude rovina, načervenalou půdu jen z obou stran lemují řeky- Eufrat a Tigris. Je tu ale neskutečné množství lidí. Všichni se míhají jako pilní mravenci. Přeopatrně slézám z chrámu a modlím se, ať mě nikdo nevidí. Sotva jsem se dotkl nohou země a už na mě někdo křičí hromovým hlasem cosi, čemu vůbec nerozumím. To hlavní stavební dozorce mi něco přikazuje. Vše mu odkývám a běžím směrem, kterým ukazuje. Uprostřed míhajícího se davu stojí vysoká věž. Už teď je obrovská, ale to dozorcům zřejmě nestačí. Staví se stále další patra. Najednou cítím lehké chvění půdy. Otroci pracující na stavbě si toho také všimli a teď mezi sebou polekaně hovoří. Výkřiky a šlehnutí bičem je však přivedou zpět k práci. Já se pomalu snažím zmizet z centra dění. Mám špatnou předtuchu, která se naplní hned, jak přečtu tabulku s adresou na jednom z domů- jsem v Babylonu. Země se již hodně třese a já vidím, jak se kamenné kvádry na vrcholu věže třesou. A teď jeden z nich padá přímo na mě. Přivírám oči a čekám náraz…


Den 3. Čína
Po strašné chvíli čekání na jistou smrt oči otvírám. Jsem sice pořád na staveništi, ale zdá se, že někde na úplně jiném konci světa. Šikmoocí dělníci staví místo věže jakousi zeď. Je to jasné, jsme v Číně ve 3. století před naším letopočtem a tohle je ta slavná čínská zeď, pomyslím si. Kousek ode mě leží hromádka špinavého oblečení dozorce, který se právě koupe v říčce nedaleko. Neváhám a obleču si jeho sukni, halenu i vestu a na oplátku mu tam nechávám své šaty. Tak mě napadá, že jsem právě pomohl Číňanům vynalézt kalhoty. V novém oblečení se teď mohu bez ostychu procházet po zdi a obdivovat výhledy do zdejšího kraje. Najednou vidím v dálce cválat velké množství jezdců. Jsou to naší, nebo nepřátelé, uvažuji rychle v duchu. Než se ale rozhodnu, je pozdě. Jsou už moc blízko. Po zuby ozbrojení Mongolové, kteří Čínu často napadají, po nás začínají střílet šípy. Ačkoli mají Číňané lepší zbraně- primitivní pušky, místní velitel píše přesto na papír-což je také čínský vynález, vzkaz s prosbou o pomoc. Do nedaleké vesnice s ním dojede rychlý posel. Ale pro nás už možná bude pozdě. Vidím letící šíp a..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

"Aby člověk mohl žít čestně, musí se rvát, bít se, mýlit se, začínat a opět začínat, prohrávat a věčně zápasit. Tomu říkám charakter."