"Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat, než to, co už máme.
V tom spočívá romantika a idiotství lidského života."

Deník, den VI. a VII.

24. srpna 2015 v 9:47 | Flavia |  Píšu

Den 6. Křesťanství

Probouzím se na lůžku jen málo měkčím, než na jakém jsem usínal. Slunce již dávno svítí a já vycházím z hliněné chýše ven. Vypadá to tady jako ve skanzenu. Ve vesnici je rušno. Nějací dva opálení chlapíci přišli až z Řecka a vykládají tady místním něco o víře. Jestli se nepletu, nemůže to být nikdo jiný, než Konstantin a Metoděj. Jsou to mudrci, ale zdejší lidé se zdají být na ně nazlobení. Vyměnit všechny naše bohy za jednoho vašeho? Nikdy, ozývá se z davu kolem misionářů. Ale ti s e nevzdávají a mluví a mluví celý den. Nakonec jim jeden ze sedláků nabídne nocleh. S díky přijímají a ubírají se do jeho chalupy. Lidé však zůstávají mezi chalupami a baví se o zvláštních hostech. Nedá mi to a plížím se ke statku, kde učenci přespávají. Za osvětleným oknem je vidět, že klečí a modlí se k muži na kříži, pak vstávají a vodou z misky polévají hospodáře a jeho rodinu. Zvláštní způsob poděkování, že? Řekne kdosi, kdo mi stojí za zády. Je to místní druid. Myslím, že jim na to nikdo neskočí, říká s úšklebkem. Já myslím, že se plete. Vždyť támhle přijíždí posel s pozváním pro bratry od samotného knížete Vratislava. Ale ten kůň se plaší, já stojím příliš blízko a už vidím svou hlavu vedle koňského kopyta…

Den 7. Islám

Z ničeho nic stojím přímo v Saudské Arábii, v Mekce na hlavním náměstí. A místo kopyt koně na mě dopadají slova jakéhosi chlapíka, který vykřikuje, že měl zjevení. Prý se mu zjevil archanděl Gabriel a vše mu vysvětlil. Většina lidí jen nevěřícně kroutí hlavou a pokračují ve svých pochůzkách. Někteří se ale zastavují. Mnozí se tváří nevrle, jiní jsou ale uchváceni řečí onoho muže, který si říká Mohamed. Pozorně sleduji narůstající dav a zaujme mě tvář zkřivená hněvem. Její nositel se prudce obrací a odchází. Rád bych šel za ním, ale masa lidí mě svírá pevně. Jen vidím, jak vešel do brány paláce. Měl bych zmizet. Cizinci tu nejsou vítáni, a jestli se tu něco semele… Pozdě. Přichází stráže a vykazují Mohameda i jeho učence z města. Prorok se snaží ještě vyjednávat, ovšem zcela marně a nakonec prchá i se svými žáky do Mediny. A to už se rozlícený dav obrací na mě. Nepatříš náhodou k němu? Snažím se bránit, ale už na mě útočí, několik z nich zvedá kámen a první šutr už míří na mou hlavu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

"Aby člověk mohl žít čestně, musí se rvát, bít se, mýlit se, začínat a opět začínat, prohrávat a věčně zápasit. Tomu říkám charakter."