"Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat, než to, co už máme.
V tom spočívá romantika a idiotství lidského života."

Den VIII. a IX.

13. září 2015 v 11:51 | Flavia |  Píšu

Den 8. Středověk

/buch/ Probudila mě rána do stolu, kterou způsobila drobná křehká dívenka při svém rozhorleném proslovu na venkovních mariánských slavnostech. Neumím mnoho jazyků, ale že mluví francouzsky cosi nepěkného o Angličanech, to je mi nadmíru jasné. Podle toho, jak se jí ti chlapíci až dosud smáli, musí po nich chtít něco nemožného. Třeba aby ji ustanovili svým velitelem a vytáhli proti Angličanům. Moment… Ale vždyť jestli tohle chce, tak mám před sebou slavnou Johanku z Arku. Dívka zapáleně horuje pro svůj nápad, vlastně nápad boží. Ukazuje hned k nebesům, hned na sebe, hned na sedláky…Ti se tváří zaraženě, a když Johanka črtá na zem plán bitvy, pozorně naslouchají. Pak jeden z nich vstává a připíjí na dívčino zdraví a na zdar tažení. Chlapci přivádí koně, muži si oblékají brnění, Johanka bere do ruky meč a naskakuje na bílého hřebce. Jeden kůň je volný a já, omámen kouzlem té chvíle následuji ostatní a cválám za naší velitelkou. Porazíme Angličany, kteří plení Francii! Za krále! Takové a další výkřiky jsou slyšet z našich úst. Už vidíme anglické ležení. Angličani jsou ještě od včerejší noci opilí, bude to snadná výhra hlásím, když tu ztrácím rovnováhu a padám z koně…

Den 9. Kolonizace

Au, to jsem se zase praštil. Jen místo o zem o dřevěnou stěnu místnosti. Ležím na podlaze, a jak se místnost hýbe, létám ode zdi ke zdi. Ta místnost vypadá trochu jako kajuta…ostatně támhle to kulaté okénko vypadá také jako lodní. Když vyhlédnu ven, tak zjistím víc… Panenko skákavá, já jsem vážně na moři. A jestli se nepletu, tak támhle vidím Bahamské ostrovy. Lidičky, já jsem snad až v Americe! Pomalu, opatrně stoupám po žebříku na palubu, abych zjistil, s kým to vlastně cestuji. Vlajka je Španělská. To tedy znamená, že támhle ten chlapík, který křičí, že objevil Indii, musí být sám Kryštof Kolumbus. Ale to přece nejde, takový omyl, musím mu jít říct, že se mýlí. Už jsem skoro u něho, když se loď otřese a já spadnu k jeho nohám. Kapitán se obrací k posádce a prohlašuje, že domorodce, pokud tu nějací jsou, pojmenuje Indiáni. A mě se s úsměvem italsky ptá, co jsem chtěl. Nedokážu mu říct, že se mýlil a zkazit mu jeho štěstí. Tak jen zavrtím hlavou jako že nic, a lezu po čtyřech k zábradlí. Kolumbus dává povel k přistání. Vystupujeme na ostrově. Bílý písek průzračné moře, palmy, divoké ovoce…Ráj na zemi. Průzkumná četa navíc našla v lese vzácné koření. Chystám se jít za nimi a prohlédnout si ostrov. Hele, opice. Jak dovedně si hází s ořechy. No tak, dávejte pozor, neházejte to na mě….AU!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

"Aby člověk mohl žít čestně, musí se rvát, bít se, mýlit se, začínat a opět začínat, prohrávat a věčně zápasit. Tomu říkám charakter."