"Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat, než to, co už máme.
V tom spočívá romantika a idiotství lidského života."

Kde domov můj?

21. února 2016 v 14:37 | Flavia |  Myslím...
Jak tak hráli z rádia na Nový rok hymnu, problesklo mi hlavou, zda těm jejím (poněkud archaickým) slovům vůbec ''nová'' generace, zastoupená u nás v rodině mým bratrem, porozumí. Skaliny, bory i háje byly zkoušeným kupodivu objasněny na výbornou, nečekaným problémem se zato ukázal být refrén. Ono totiž najít domov není vůbec tak jednoduché, jak by se na první pohled (popřípadě poslech) mohlo zdát.
Samozřejmě, je možné považovat za domov každé místo, kde právě uléháme ke spánku nebo se tam vyskytujeme alespoň den či týden. Tato jednoduchá definice v sobě ovšem skrývá jisté nebezpečí, neboť po čtrnáctidenní dovolené na Lipně, už se necítíte býti hrdým Pražákem křtěným Vltavou a do vlastního bytu na Hradčanech se vracíte jako do hotelu. A co teprve návštěva ciziny! Stačí tři dny ve Španělsku, a po návratu na ruzyňské letiště byste mohli při vyplňování pokutového lístku za špatné parkování podlehnout pokušení imitovat chování býka v koridě. A co teprve až Váš šéf zjistí, že si dopřáváte siestu! Pokud tedy chcete chápat domov tímto způsobem, dovoluji si vás předem varovat před zvýšeným krevním tlakem, stresem a pocitem znechucení, který vás bude provázet při každé cestě do nového "domova".
Zajímavá je rovněž teorie, která naznačuje, že naším domovem má být pevný bod na mapě, označující místo našeho narození, popřípadě pobytu v nejrannější životním období. Tato hypotéza nejspíš vychází z označení vlasti jako země našeho původu a předpokládá, že tam, kde jsme jednou doma byli, budeme už doma navěky. Což začíná být kuriózní ve chvíli, kdy jsme se jako malí přestěhovali na druhý konec zeměkoule, prožili tam padesát let, a když se vás pak někdo zeptá, jestli tu či onu důležitou záležitost s Vámi nemůže probrat u vás doma, pokrčíte rameny a opáčíte, že klidně, ale letenku si musí zaplatit sám. Na čemž račte vidět, že podobné chápání domova může vést až k omylům gigantických rozměrů.

V dnešní době se v hojně diskutuje o problémech bezdomovectví a uprchlictví. Pokud bychom se drželi předchozích vymezení pojmu domov, můžeme s nadhledem prohlásit, že žádný takový problém ve skutečnosti neexistuje, protože místo narození i pobytu je nepochybně zaznamenáno v nějaké úřední listině, kterou česká byrokracie spravuje. Jelikož však lidé, kteří tvrdí, že byli vyrváni ze svých domovů, nejen existují, ale jejich počet neustále narůstá, zdá se, že existuje ještě třetí varianta vnímání domova. Říká se: Všude dobře, doma nejlépe. Nabízí se tedy otázka, kde že je nejlépe. Na to děl zástupce mladé generace v naší famílii, že přeci tam, kde jsme rádi, a kde nás mají rádi. A (nejen) proto, že se říká, že děti a blázni mívají pravdu, bych jeho slova podepsala. Domov je složen z mnoha prvků, jako rodina, přátelé, nebo třeba i kaktus, který jsme dostali k narozeninám, jež nám dávají pocit klidu, bezpečí a lásky. Vytvářet domov je jako skládat puzzle - jeden dílek chybí, už to není ''ono''. Není jednoduché tohle puzzle složit - mnohem lehčí je jej hloupě rozházet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

"Aby člověk mohl žít čestně, musí se rvát, bít se, mýlit se, začínat a opět začínat, prohrávat a věčně zápasit. Tomu říkám charakter."