"Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat, než to, co už máme.
V tom spočívá romantika a idiotství lidského života."

Kořeny

15. dubna 2017 v 17:40 | Flavia
Po relativně klidném půlstoletí se ve spánku zatuhlá Evropa
začíná probouzet. Konflikty, do dneška bezpečně vzdálené a pro člověka žijícího
na starém kontinentu bezvýznamné jako mouchy poletující po pokoji, se začínají
nebezpečně přibližovat k hlavě spáče. Nutí ho se ohánět, mávat kolem sebe
rukama. Zmatkuje. A místo hledání důvodu přerušení svého spánku a vyřešení
problému zaplácnutím obtížného hmyzu se chová zcela iracionálně. Nadává na
všechna zvířata včetně domácích a užitečných. Hlasitě křičí o nutnosti odsunutí
vší fauny z jeho okolí a zapomíná, že med na chlebu, jenž zakusuje
k snídani i mléko, kterým sousta zapíjí, jsou na stole jen díky zvířectvu.
Při pohledu na dnešní společnost se nabízí srovnání
s řečenou bajkou. I my kritizujeme v poslední době masy původem
z Blízkého východu bez uvědomění si skutečnosti, že právě odtud pochází
naše kultura. Brojíme proti muslimům, židům, křesťanům a ve jménu humanistické
společnosti žádáme jejich odsun a potrestání.
Jistě, není možno tolerovat násilí a to, co s ním
souvisí. Ale neměli bychom místo nejistého tápání při hledání jejich řešení
spíše hledat jeho kořeny? Co vede k tomu, že se ataky na demokracii stávají
stále častějšími?
Jak vypadá zlo pohádkové, čisté a dobrem nezkalené můžeme
vidět v pohádkových knížkách. Ale není ono zlo i v nás? Zamysleme se nad touto navenek pobuřující otázkou.
Nespočívá přece výzva onoho moderního člověka, za kterého se považujeme, právě
v sundání růžových či černých brýlí a rozpoznání nečernobílého světa?
Asertivita. Slovo často skloňované ve všech sedmi a snad i
více pádech. Je ale skutečně takovým požehnáním, jak je nám podsouváno?
"Musíš se umět
prosadit. Naučit se říkat ne. Nehasit, co tě nepálí. Nebrat si práci domů.
Uspokojit své potřeby. Užívat si života. Nebát se jít přes mrtvoly.
Neprohrávat."
Když to zvládneš, prožiješ svá léta naplněně, křičí na nás
ze všech stran. Ale pozastavme se u toho na chvíli. Ořežme-li slibně znějící
fráze až na kost, získáme jednoduché, brutálně znějící tvrzení. Prosaď se na
úkor ostatních a nakrm své ego. Budiž
nám útěchou, že myšlenky na osobní prospěch provází lidstvo během celých dějin.
"Přes překážky ke hvězdám" nebo Nietzeho
"übermensch" toho budiž důkazem. Zda
je vůbec možné dosáhnout sobectvím, popřením soucitu, zneužíváním bližních,
manipulací a lhaním něčeho tak křehkého a jemného jako je lidské štěstí, to
ponechme povolanějším, psychiatrům a teologům.
Pokusme se uchopit asertivitu jako možnou příčinu dnešních
problémů lidstva. Každý z nás se (většinou) skrytě považuje za
nejhodnotnějšího jedince. Postupem času se tato zvláštní vlastnost (nazývejme
ji pro zjednodušení syndromem nejlepšího) přenáší i na naše potomky. Ale pokud
budeme na tomto principu chtít vybudovat společnost, musíme počítat s tím, že
nebude stát na zdravých základech. Skupina egoistů nikdy nevytvoří funkční
kolektiv.
 Aby bylo jasno, nic
nenamítám proti ideálu zdravě sebevědomého jedince, který umí hledat kompromis
a je si vědom vlastní ceny. Ale člověk je tvor křehký, snadno sklouzávající
k extrémům. Snad proto se stále častěji užívá lidství v nás jako
prostředku, nikoli účelu. Je snazší překřičet slabý hlas než přizpůsobit svou
hlasitost tak, aby vynikly oba. A tak od neškodného sdělení svého názoru
sklouzáváme k prosazování se. A prosazování se je vždy na něčí úkor.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

"Aby člověk mohl žít čestně, musí se rvát, bít se, mýlit se, začínat a opět začínat, prohrávat a věčně zápasit. Tomu říkám charakter."