painting by S. Nersisqua

"Ecce, homo."


Dopis, jenž se mi nepsal lehce

24. listopadu 2017 v 10:52 | Flavia |  Myslím...
Předně prosím promiň, že odpovídám až teď. Nechci se vymlouvat, že nebyl čas. Byl, ale bylo pro mě dost těžké zamyslet se nad touhle otázkou. Přiznávám, cítím se vždy trochu nepříjemně, když mám hovořit o něčem, o čem toho moc nevím.
Tedy. Co já vím o homosexualitě? Skoro nic. Má milovaná (bez ironie!) církev to pořád bere (mýma očima viděno) jako evoluční chybu. Něco, co není přirozené. A zároveň ale plně podepisuji slova papeže Františka, její hlavu a hlas, který říká: "Kdo jsem já, abych soudil?"

Bavila jsem se o tom kdysi s jedním skvělým knězem. Říkal, že skutečně existuje část lidí, kteří jsou "výjimkou" ve vývoji, skutečně jsou homo nebo trans. A pak je to pro ně zlé, protože za to nemohou. Není nic horšího, než je odsuzovat, vždyť za to nemůžou, narodili se tak - a obyčejně s tím mají problémů víc než dost. Ostatně, já věřím v Boha, který večeřel s celníky (= vlastizrádci, vyděrači, korupčníky) a nevěstkami, který nabízel svou lásku, skutečnou sebeobětující lásku úplně všem, i když si ji nezasloužili - tak proč ne homosexuálům, kteří se na něm ničím neprovinili?


Trvám ale na tom, že takových lidí není tolik, jak by se mohlo zdát. Stojím si za tím, že lidé experimentující s něčím tak úžasným, jako je lidská sexualita, si hrají s ohněm. To už za hřích považuji. Proč? Protože je to pohrdnutí svou přirozeností. Něčím, co nám bylo dáno jako obrovský dar. Něčím, co bychom si měli chránit a zacházet s tím velmi rozumně, protože se vystavujeme riziku, že když někdo zraní náš intimní život, bude to bolet mnohem více než zranění na těle. Jako každé zranění duše se i tohle zarývá mnohem hlouběji - a zanechává (pokud se vůbec zhojí) ošklivé šrámy. Takže, sečteno a podtrženo - neodsuzuji žádné lidi (nebo se o tom alespoň snažím :D), ani homosexuály "přirozené", ani ty experimentující - ať už kvůli módě, přátelům, touze po změně a originalitě. Ale to druhé považuji za nešťastné - už kvůli nim samým. A udělám, co je v mé moci, abych jim ukázala, že tudy cesta k sebepoznání nevede. Nejsem učený teolog - nečetla jsem ty správné knihy, ani nehovořila s moudrými lidmi, neposkytnu moudrou radu. Ale můžu jim všem říct, že je mám ráda, jako každého člověka. Může je obejmout, říct jim, že jsou skvělí bráchové a sestry v Kristu. Že si cením všech jejich vlastností a když je nepřijme svět, On je přijme určitě takové, jací jsou. Ostatně, my křesťané nejsme mnohdy lepší, i my máme své problémy - a naší jedinou výhodou (a zároveň zavazující povinností) je, že známe Pána a nějak matně tušíme, co chce, kam nás vede.

Ještě pár slov. Existují různé problémy s homosexualitou spojené. Adopce dětí. Jsem pro v případech, kdy hrozí ústavní výchova. Stavím výše lásku nad povinnost. Sňatky. Nezlob se, ale to zatím ne. Proti partnerství nic nemám, ale nejsem pro zrovnoprávnění svazku, který nemůže dát potomka, který není "přirozený", se svatbou páru tradičního. Ale přiznávám, zde si nejsem jistá.



Co mě ale trápí nejvíc, to je "vyvyšování" LGBT komunity nad heterosexuální jedince. Mám trochu pocit, jako když vegetariáni a vegani mají potřebu sdělovat svou dietu každému místo pozdravu. Nemám problém s tím, přiznat jim práva, ale oslavovat to? Vyhrazovat se třeba proti pochodu pro rodinu (který je jen tichou opozicí?) Barvičky, masky - čiší z toho lacinost přesvědčování "pojďte, přidejte se k nám, jsme boží, free a happy". A to je to, o čem jsem již mluvila. Výzva k experimentům, kterou nepovažuji za zdravou - a už vůbec ne přínosnou. Nač slavit, že je někdo jiný? Vždyť to je stejné, jako bychom slavili den rudé a žluté kůže, den hnědých a blond vlasů… Každý jsme jiný, není třeba kolem toho dělat aféru. Mějme se rádi - nehledě na pohlaví. A prokažme těm "druhým" svou úctu tím, že jim necháme prostor, bez komentování jejich orientace.
Nepřesvědčujme. Milujme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat, než to, co už máme.
V tom spočívá romantika a idiotství lidského života.